![]() | ![]() |
Nick hráča:/Nox
Meno postavy:/Lucas Blair
Rasa:/Vlkolak
Druh:/Alfa
Svorka:/Spiritus Silvarum
Dátum narodenia:/24.8.1975
Zamestnanie:/Doktor v místní nemocnici
Opis:/
Se svými necelými dvěma metry jen těžko splyne s davem. Díky tomu, že již od dětství hrál fotbal má vypracované svaly jak na rukou, tak i břiše a nohou. Nemá však potřebu se nějak ukazovat. Obličej je oválný, pod hustým obočím se schovávají dvě světle zelené oči, ve kterých téměř vždy pohrávají jiskřičky ať již nadšení nebo jako předzvěst něčeho špatné. Tmavě hnědé vlasy mají přesně takový střih a délku, že ani není potřeba se nějak zvlášť starat o údržbu. Lucas se nepovažuje za toho, jenž by přehnaně pečoval o svůj vzhled a zaobíral se každým detailem. Co se obličeje týká, tvoří ho i úzký dlouhý nos, nakonec pak plné. leč nikterak výrazné světlé rty. I když se to nemusí zdát pravděpodobné, i on se dokáže namísto kamenné masky usmívat, pokud potřebuje. Například, když chce okouzlit ženy, přirozeně. Stejně jako u očí může být buďto dobrým znamením nebo právě naopak. Při chůzi se snaží vždy držet rovná záda a nehrbit se, což jak známo je jedině dobře pro páteř. Ale pro Lucase znamená takovýto postoj cosi jako vyjádření vlastní autority a nadřazenosti.
Ohledně oblékání má zavedený systém a nehodlá ho měnit. Vždy si bere rifle, k nim buď obyčejné triko pro každodenní nošení, nebo naopak košili pro významnější příležitosti, poté občas mikinu a nakonec koženou bundu nebo kabát. Jediný šperk, který nosí, je zlatý prsten na prostředníčku levé ruky.
Lucas si zakládá na svém postavení drsňáka, které si snaží za každou cenu udržet. Usmívá se jen málokdy, většinu času se tváří zamyšleně a nepřístupně. Pod tvrdou slupkou drsňáka se ale přece jenom skrývá obyčejný muž, který není tak zlý, jak ve skutečnosti vypadá. Nepotrpí si na sentiment a za romantika by ho prohlásil snad jedině blázen. Jedná se o tvora velmi společenského, který upřednostňuje přítomnost pohlaví opačného. Není však žádný sukničkář, který by se neudržel na uzdě. Vše má své meze, přirozeně. Dokáže být k druhým vskutku pozorný, pokud zrovna chce a má náladu. Fakt, že se to příliš často nestává už je vedlejší. Důležitější je, že někde uvnitř něj tato nepatrná částečka osobnosti je. Má rád rockovou hudbu, navštěvuje různé bary a kluby, ale alkoholik není ani náhodou. Přírodou neopovrhne, pokud se naskytne příležitost, vyrazí si někam, kde ho nikdo nemůže objevit. Často záhadně mizí, aniž by dal svému okolí vědět, ale snaží se pracovat na zlepšení.
Není tomu tak dlouho, co přišel na svět. Přesný datum je mu znám ze spisů, ale narozeniny ani tak nijak zvlášť neslaví. Vyrůstal spolu s rodiči v malém obydlí, kterých bylo na vesnici, kde žili, jen poskrovnu. Většina obyvatel byla staršího věku a dětí měli málo. I tak se dokázal vcelku dobře adaptovat natolik, aby nevyvolával žádné velké problémy. Celá rodina se snažila zapadnout do prostředí a moc nevyčnívat. Díky tomu, že měl dobré učitele se Lucas sžil s tím, jak se chovat, jak držet vztek pod uzdou a nedovolit mu vyplout na povrch. Jeho otec byl alfou smečky, která měla území do širokého okolí. Od brzkého věku, hned, jakmile to bylo možné, pomáhal Lucas se vším, co bylo potřeba. Každý den byl prakticky stejný jako ten předchozí. Do školy Lucas chodil jen díky tomu, že si to prosadila jeho matka. Bez vzdělání by prý nebyl k ničemu. Dny ubíhaly a Lucas stárnul až do onoho dne, kdy se vše změnilo. Zpočátku vše vypadalo jako jindy. Jenže ten den byl zrovna úplněk. A i když měl veškeré základy pro to, aby nezačal blbnout, nikdo nemohl čekat, co se stane. Lucas s otcem se pohádali, strašně. Jednalo se o to, že chtěl otec opustit svého syna i manželku a odejít pryč, hodně daleko. To Lucas nepřekousl a do otce se pustil. Napřed slovně, poté už ve skutečném boji. Díky své obratnosti a mrštnosti otce porazil a nakonec i v amoku zabil. Poté Lucas na několik dní zmizel. Musel si přebrat nastalou informaci a dle toho se také zachovat. Nyní je z něj alfa. Ale co bylo horší je fakt, že na stávajícím místě už nemůže zůstat déle. Společně se svou smečkou, čítající několik věrných se vydal dál, mnohem dál než by sám čekal. Dorazili do Martenville, kde má konečně Lucas možnost zúročit své vzdělání.
Ohledně oblékání má zavedený systém a nehodlá ho měnit. Vždy si bere rifle, k nim buď obyčejné triko pro každodenní nošení, nebo naopak košili pro významnější příležitosti, poté občas mikinu a nakonec koženou bundu nebo kabát. Jediný šperk, který nosí, je zlatý prsten na prostředníčku levé ruky.
Lucas si zakládá na svém postavení drsňáka, které si snaží za každou cenu udržet. Usmívá se jen málokdy, většinu času se tváří zamyšleně a nepřístupně. Pod tvrdou slupkou drsňáka se ale přece jenom skrývá obyčejný muž, který není tak zlý, jak ve skutečnosti vypadá. Nepotrpí si na sentiment a za romantika by ho prohlásil snad jedině blázen. Jedná se o tvora velmi společenského, který upřednostňuje přítomnost pohlaví opačného. Není však žádný sukničkář, který by se neudržel na uzdě. Vše má své meze, přirozeně. Dokáže být k druhým vskutku pozorný, pokud zrovna chce a má náladu. Fakt, že se to příliš často nestává už je vedlejší. Důležitější je, že někde uvnitř něj tato nepatrná částečka osobnosti je. Má rád rockovou hudbu, navštěvuje různé bary a kluby, ale alkoholik není ani náhodou. Přírodou neopovrhne, pokud se naskytne příležitost, vyrazí si někam, kde ho nikdo nemůže objevit. Často záhadně mizí, aniž by dal svému okolí vědět, ale snaží se pracovat na zlepšení.
Není tomu tak dlouho, co přišel na svět. Přesný datum je mu znám ze spisů, ale narozeniny ani tak nijak zvlášť neslaví. Vyrůstal spolu s rodiči v malém obydlí, kterých bylo na vesnici, kde žili, jen poskrovnu. Většina obyvatel byla staršího věku a dětí měli málo. I tak se dokázal vcelku dobře adaptovat natolik, aby nevyvolával žádné velké problémy. Celá rodina se snažila zapadnout do prostředí a moc nevyčnívat. Díky tomu, že měl dobré učitele se Lucas sžil s tím, jak se chovat, jak držet vztek pod uzdou a nedovolit mu vyplout na povrch. Jeho otec byl alfou smečky, která měla území do širokého okolí. Od brzkého věku, hned, jakmile to bylo možné, pomáhal Lucas se vším, co bylo potřeba. Každý den byl prakticky stejný jako ten předchozí. Do školy Lucas chodil jen díky tomu, že si to prosadila jeho matka. Bez vzdělání by prý nebyl k ničemu. Dny ubíhaly a Lucas stárnul až do onoho dne, kdy se vše změnilo. Zpočátku vše vypadalo jako jindy. Jenže ten den byl zrovna úplněk. A i když měl veškeré základy pro to, aby nezačal blbnout, nikdo nemohl čekat, co se stane. Lucas s otcem se pohádali, strašně. Jednalo se o to, že chtěl otec opustit svého syna i manželku a odejít pryč, hodně daleko. To Lucas nepřekousl a do otce se pustil. Napřed slovně, poté už ve skutečném boji. Díky své obratnosti a mrštnosti otce porazil a nakonec i v amoku zabil. Poté Lucas na několik dní zmizel. Musel si přebrat nastalou informaci a dle toho se také zachovat. Nyní je z něj alfa. Ale co bylo horší je fakt, že na stávajícím místě už nemůže zůstat déle. Společně se svou smečkou, čítající několik věrných se vydal dál, mnohem dál než by sám čekal. Dorazili do Martenville, kde má konečně Lucas možnost zúročit své vzdělání.









